Jel jsem v pátek do Brna a když jsem se blížil k odbočce na Otice, byl jsem svědkem dopravní nehody. Představte si situaci, kdy vidíte vlak, který zoufale houká na náklaďák přijíždějící zprava. Náklaďák ale jede dál. Vidíte, že se blíží bod, ve kterém se střetnou. Vlak brzdí, auto ale jede dál a projelo bodem, kde ještě šlo zastavit. Nezastaví, pořád jede dál.
Archiv pro štítek: auto
Na železničních přejezdech fakt není vidět – hlavně vlak
Komentář na okraj
Občas to člověk od inspektorů slyší ve zprávách a čte v novinách, ale není nad vlastní zážitek. Na frekventovaném dvojpřejezdu z Opavy na Hradec nad Moravicí, což je mmj. cesta k dálnici, není vidět skoro nic, zejména ne vlak přijíždějící z Otic. Útěchou možná budiž to, že je to jen lokální dráha a vzhledem k frekvenci nehod zde vlaky jezdí kroksunkrokem. Ale stejně.
Právo a spravedlnost – znáte rozdíl? Zkušenost s městskou policií v Opavě
Nechci psát ani o politických stranách ani o seriálu (tuším, že se tak nějaký jmenuje). Pokud budete potřebovat příměr, abyste demonstrovali, jaký je mezi oběma pojmy rozdíl, tak vám ji nabízím. Městská policie Opava tam figuruje jako stafáž.
Ottovinky – zasedání Rad, LinuxExpo, čachry s telefonováním, kolaudace bytu
Zas to letí jako voda – tolik námětů na psaní, ale není čas. Přesto se chci vymáčknout, tak jen telegraficky. Několik věcí stojí za zmínku – třeba společné zasedání správní a dozorčí rady Liberixu nebo rozhovor, který se mnou natočilo Živě. 
Ucpané komunikační šachtičky
Nevím, jestli stoupá míra mé netrpělivosti, nebo arogance, či něčeho jiného. Začínám být poslední dobou háklivý na nefunkční komunikaci, jíž se musím účastnit. Samozřejmě, že jsem si po mnoha neúspěších položil otázku, jestli to náhodou není hlavně moje chyba.
Hledá se motor ;-)
Ano, skutečně je to tak. Můj páteční zážitek je korunován skutečností, že motor to už nerozdýchá. Dneska jsem byl v servisu, který auto přivezl z Vyškova. Mně se už oči z vrchu hlavy vrátily na obvyklé místo, ale jim ještě ne. Nevím, jestli to byl jen můj dojem, ale myslím, že ne – nervozita chodila s námi po dílně.
Fucking friday
V pátek se mi přihodily takové věci, že to nevymyslíš. Najel jsem už v autě hodně kilometrů, zkoušel jsem to počítat, dostal jsem se někam k dvěma stům tisícům, rámcově. Ale páteční příhoda se řadí do kategorie „Poprvé“ a doufám, že už jich moc nezbývá. To odškrtávání s poznámkou „Jednou to stejně muselo přijít“ mě nebaví.