V pondělí jsem byl v Liberci a mám zas zážitků plnou kapsu. Tak čti, kdo jsi zvědavý, myslím, že je škoda nenapsat, spousta informací může být zajímavá i pro ostatní. Například, že Času Dost (ČD) někdy umí fungovat bez komplikací. Vstal jsem po polospánku ve čtyři hodiny, 5:22 mi jel vlak.
Loni se v Austrálii ujala vlády Labor Party, která v předvolební kampani slíbila, že každému dítěti zajistí ve škole počítač. Rok uplynul a ukázalo se, že předvolební sliby se těžce plní. Peníze stojí nejen samotné přístroje, ale také jejich správa a třeba také elektřina; do toho přichází fenomén „finanční krize“. Některé státy se začaly drahému řešení bránit. Prodlením začaly náklady dále narůstat, původní odhad počítal s 1,2 mld dolarů, pesimisté očekávali dvoj- až trojnásobek.
Až dlouho po ukončení puberty, ale dřív, než dorazila vlna „remaků“ a znovupředělávek, jsem si začal uvědomovat, že přece jen bylo pár alb, která mi tvarovala hudební vkus, resp. hudební výběr. Jsou to alba, která mi dala vzdělání. Proto se dneska můžu usmát a říct si, jo Prodigy…
Takovou situaci si ministr Liška (31) jistě nepředstavoval ani v nejzelenějších snech. Server Novinky.cz z něj udělal tyrana, který šikanuje žáky! Přitom jeho poselství bylo tak mírumilovné a dobře míněné. Zlí novináři ovšem z toho všeho udělali frašku. Zajímalo by mě, co říká na školní násilí ministryně Džamila…
Tak nám budou učitelé stávkovat. Kdybych nevěděl, jak to je pod pokličkou, zřejmě bych byl stejně naštvaný jako ty maminy v televizi. Jenomže jsem toho dojmu, že vím, o co jde. Proto mě štve, že se nezměnil způsob, jakým se o stávce informuje. Ale ono se to zřejmě nezmění. Naštěstí by mi to mohlo být jedno. Není – i když už neučím.
Ještě jsem plný dojmů, ale to nic nemění na faktu, že je konec. Konec školního roku, konec jedné etapy v mém životě. Od neděle už nejsem učitel.
Minulý a tento týden mám dovolenou. Pěkně se mi sešly různé zajímavé akce, takže mám hodně zážitků. 