Dívám se na Lidovky.cz a říkám si – že ona je to moje fotka. A taky jo. Kam se hrabe iDnes, to se nedá srovnat. Já nevím, čim to je, ale svou fotku prostě poznám na první pohled. Možná je to tím, že už jsem to předtím viděl a že si to pamatuju.

Fotka u článku o brždění vlaku, kterou redakce stydlivě označuje slovem „archiv“, podobně jako to dělaly televize v případě „Zdroj: Internet“, se váže k úzkokolejce v Třemešné. To je – z pohledu od Prahy – hodně moc daleko. Fakt daleko. Není ani jasné, jestli se odtud vůbec někdy někdo vrátil, tak je to daleko. Je to za kopci a horami, Jeseníky jim říkají. Možná je znáte – dřív se tam upalovaly čarodějnice.

Oproti tomu Harrachov, o kterém je text, je blízko i z Prahy – jezdí se tam na lyže, i pan profesor prezident. Bývá tam občas i Katka a spousta lidí ze světa. To třeba za těma horama vědí, protože to taky platí. Ale nechme mezinárodních rozepří.

Jak vím, že je fotka moje? Že já jsem ten archiv? Mám doklad na webu, vyfotil jsem ji 16. května 2006 na školním výletě, samozřejmě bych našel i originál. Fotka – i další – jsou k dispozici s licencí Creative Commons Attribution 2.0 Generic, takže ke spokojenosti mi chybí, aby se u ní na Lidovky.cz objevilo „Vlastimil Ott“. Ale nebudu malicherný, říkejme mi třeba Archiv…