Už nebudu tak medový jako jindy. Rozhodl jsem se změnit přístup a budu lehce nepříjemný, asi jako jako při maturitní přípravě. Pijete mi krev svou zabedněností a rozhodl jsem se vám to říct. Vám všem, protože vy všichni děláte chyby. A už mi to fakt vadí. Nejlíp píše jazykové písemky pan ředitel, pak chvilku nic, pak jsem já, pak dlouho nic, zbytek učitelského sboru. A úplně dole, tam, kde už ani žádné měřítko není, jsou nejlepší z vás. Ale protože jsem hodný a mám vás rád, meluzíni, tak vám to ještě po stopadesáté vysvětlím.

Neznalostí se nechlubte, je to trapné

Já vím, že nikdo není dokonalý, ale to časté okaté pohrdání pravidly a fráze o tom, že není důležitá forma, nýbrž obsah, mě nutí lidi řadit do škatulek. Pohrdání češtinou a ignorování jazykových pravidel opravdu není dokladem inteligence. A tyhle škatule jsou fakt nepěkné. Nemyslím tím případy, kdy člověk prostě udělá nějakou chybu, to nikomu neberu, to se dá chápat. Ostatně i my nejlepší občas zaškobrtnem, nebudeme z toho vždyť jsme lidi, ne?

Jak je ale možné, že lidé se vzděláním nafoukaně ignorují základní pravidla rodného jazyka a na obranu metají absurdní argumenty o dyslexii (pardon, dislexii přece), aniž by tušili, že to není neléčitelná nemoc?

Nejsem jediný, kdo si toho všímá. A nemyslím jen na internetu – kolega Jirka, který je v pozici, na níž rozhoduje o přijímání lidí, mi celkem nešťastně říkal, že má výběr dost omezený. Člověk na hledané pozice prostě musí psát bezchybně, což už ani v životopise není schopen.

Ze zkušenosti a ze zápisků vybírám zhovadilosti, které říkáte a píšete všichni kolem mě. Vadí mi to a je to problém váš, ne můj. Stále je naštěstí dost lidí, kteří považují jazyk nejen za tupý nástroj, ale i hodnotu. Proto fakt, že ho neovládáte, vypovídá o vaší neschopnosti. Už se to sakra naučte! První tři jsou věnované mým přátelům.

Naučte se skloňovat: Já, mě, mně

Je to evergreen, učí se to na základce, jsou na to primitivní pomůcky a není jediný důvod, proč by to průměrně inteligentní člověk (potažmo s vysokou školou!!) neměl zvládnout. Všechny výmluvy jsou trapné. Psal jsem o tom: Skloňování zájmena já.

Naučte se časovat: „by jsi, by jste“

„Mohl by jsi se stavit?“ Ano a zavraždím tě tupým nožem mezi dveřmi. Psal jsem o tom před časem: Pokud byste chtěli…

Zařiďte si shodu podmětu s přísudkem

Naprosto a totálně základní věc, kterou prostě nelze ignorovat, potažmo, když máte vzdělání. Spousta lidí bez vzdělání tohle umí, nechlubí se titulem ing. a styděli by se do třetí generace, kdyby v tomhle chybovali. Problémy se už vyřešili, roky uběhli jako voda, mě z vás klepli.

Uvědomte si, jestli je podmět (podměty) životný, nebo není. Pokud se rozhodnete tvrdit, že „společnosti se rozhodli“, je s měkkým, protože jsou tam lidi, tak nechápete problematiku základní školy. A měli byste s tím možná něco dělat.

Výše jsem napsal, že první jsou pro kámoše. Kecal jsem, jsou pro ně i další. Ale pro vás taky!

Nepleťte si předložky s a z

Nevím, kde se ta móda bere, možná je to tím, že lidi víc poslouchají, než čtou a mnozí už nepoznají, že znělé „z“ nemá být až tak znělé a že to má být „s“. Neznám důvod toho, proč častěji a častěji čtu „z vývojářem“ nebo podobné perly.

Naučte se správně psát velká písmena

Psal jsem o tom několikrát a nechápu, v čem je problém. Názvy jazyků, např. „angličtina“, „čeština“, „němčina“ a všechny další se – na rozdíl od angličtiny – píšou malým počátečním písmenem. Přídavná jména odvozená od vlastních jmen se píší malým (netýká se přídavných jmen přivlastňovacích jako Petrův, Janin): linuxový, pražský, český, americký, mandrivácký, liberixový.

Příště dostanete kapky za různá zájmena, která patláte, kam nepatří, za špatné překlady z angličtiny a za číslovky. Bude to maso. Ještě větší než tohle.