« | Titulní strana | »

Jsem bufeťák, hrabu se s úspěchem v kontejnerech (zkuste to někdy taky)

Ale nějak mi to neva. :-) Šel jsem vyhodit nějaké kartony a igelity, kterých tu máme něurekom. Kontejner na papír byl překvapivě skoro prázdný, takže jsem do něj ten velký papír teoreticky mohl nacpat poměrně snadno. Jenže stejně to vždycky sešlapávám a ohýbám. Tentokrát jsem ale výjimečně nahlédl dovnitř.

No dobře, kecám, dovnitř se dívám úplně vždycky a zdaleka ne jen do kontejneru na papír. ;-) Občas tam člověk najde věci, které by se mohly ještě hodit. Ale ne, nejsem sběrač, nesbírám šroubky na silnici, abych k nim pak hledal matičky, neskládám igelitky a třeba dneska jsem klidně a cynicky vyhodil staré ramínko na šaty. Jenže mi to někdy nedá a do té bedny čumnu, co kdyby tam náhodou bylo něco fakt hodnotného. Třeba… třeba?!

Dnes jsem taky hodil očko a na dně jsem zahlédl několik knížek. Fakt. Někdo vyhodil knížky. Jedna byla nějaká nová červená knihovna, další už byly starší. Hrábl jsem po jedné, která vypadala zachovale. Obálka měla rukopis 80. let, krimi, detektivka? Poručík Borůvka? Ne, Prométheus v plamenech. Nečetl jsem ji a neznám ji tedy, ale ten název mi něco říkal.

Natáhl jsem se do kontejneru, jak na potvoru byl prázdný a tedy docela hluboký. Nemohl jsem na knihu dosáhnout. Přemýšlel jsem, jestli se se ponořím úplně, jestli si najdu něco pod nohy, jestli mě někdo pozná – metr vedle vede chodník do Kateřinek, lidi chodili pořád. „Panee Oooott!“ …dele.

Převážil jsem se zpátky, nasadil sousedský ksicht číslo 6. „Mám vám ty dveře nechat otevřené?“ „Dobrý den, jo, nechte, já tady jen to.. papír.. za chvilku půjdu zpátky…“ „Tak jo, dobře.“ Paní S. jako „sousedka“ má prostě oči opravdu všude – jsem zvědav, kdy se mě zeptá („a že mi po tom fakt nic není, ale to víte, zvědavá ženská“), co mi tam spadlo.

Knihu jsem vylovil a těším se, až si ji přečtu. Vylovil jsem ještě velkou s názvem ve stylu „Čím žila Praha roku 1921, když byla založena Komunistická strana“ a kdyby fakt nebyla jen o založení KSČ, tak jsem si ji vzal taky – vytvořená byla zajímavě, ale obsah zhoubný. Na další knihy jsem už moc nedosáhl a sebrané paměti mně neznámého francouzského spisovatele mě neoslovily.

Ale stejně. Nevím, proč lidi knihy vyhazují. Za rohem na Dolňáku je antikvariát… vždycky se najde někdo, kdo by si to vzal, aspoň si to myslím. Chleba a knihy se nevyhazují, toho se prostě nezbavím. Nebo je to archivní názor? Doufám, že ne.

Pomalu se mi mění hromádka „Přečíst“ na „Přečteno“. Tak už snad konečně začnu psát i něco o knihách.

O příspěvku

Momentálně čtete příspěvek Jsem bufeťák, hrabu se s úspěchem v kontejnerech (zkuste to někdy taky) na blogu Elektronický Ott.

Vydáno:
04. 02. 2010 / 23:08
Rubrika:
Co nechápu, Letmo, osobní
Tagy:
, , , ,

RSS kanály webu

RSS příspěvků RSS komentářů

Související příspěvky



Podporuji Žluté vlaky