« Hromadné stahování souborů ve Firefoxu – stáhněte si legálně třeba dílo Karla Čapka | Titulní strana | openMagazin 5/2009 je přínosné čtení – pokud vás aspoň trochu zajímají počítače »

Dobře placená procházka v Národním divadle

Minulý víkend jsme strávili v Praze – byli jsme pozváni do Národního na představení Dobře placená procházka z dílny S+Š. Jeli jsme v sobotu ráno vlakem, tentokrát ne Piňďou, alébrž běžným EC nebo IC (nerozlišuju to).

Představení začínalo už ve čtyři, dorazili jsme akorát na oběd, kafe a jahody se šlehačkou/jogurtem/cukrem (podle přání). Bylo horko, nicméně jsem si poctivě vezl quádro, protože Národní je Národní – a tím nemyslím mančaft, woe, jsem přece kulturní týpek, ne. Všechno bylo tak v pohodě, pěkně jsme se projeli tramvají podél Vltavy, kde Pražáci zuřivě veslovali, bikovali (tedy jezdili na kole),  bruslili  venčili děťata a zvířata… Na stanici Národní divadlo jsme se vmísili do davu turistů, ale je to jen kousek – přes cestu.

Národní divadlo

Přemýšlel jsem – asi jsem v ND fakt nebyl. Nevím, čím to je, ale asi tím, že to bylo z Novos opravdu fakt daleko a jezdili jsme do divadel brněnských. Vím, samozřejmě, jak ND vypadá zvenku i zevnitř, ale prostě jsem tam ještě nebyl. Jsou tam všickni – Palacký, Rieger, Tyl, Janáček, Masaryk, Dvořák a tak. Byla otevřená i terasa, tak jsem toho využil, protože tam se asi dlouho nedostanu.

Pohled z terasy Národního divadla na jakýsi hrad

Nová scéna

Samozřjmě jsem si vyfotil i železnou oponu Překvapilo mě, že j divadlo menší, než jsem čekal, ale je fakt, že jsme seděli na prvním balkóně, přímo nad zvukaři. A taky mě zarazilo, jak moc je opavské divadlo napodobeninou – a nebudou jedinou…

Před železnou oponou

Strop divadla je vysoko

Dobře placená procházka – nejen v divadle

Představení Dobře placená procházka jsem neznal. Semafor a Šedesátá – záruka minimálně kvalitní hudby. To jsem se samozřejmě nespletl, hudební stránka věci byla skvělá, viděl jsem dobře na orche band, který hrál parádně – speciálně bubeník se nenudil, prostě fakt nádhera. Pořád jsem nevěděl, kam to zařadit žánrově, zejména před představením. Během něho jsem si řekl, že je to skoromuzikál, na Wikipedii píšou „jazzová opera“. No dýchla na mě poetika Starců…

Párádní moment byl, když v jednom okamžiku začali zpívat diváci, resp. divačky. Pak se postavily – bylo jich asi dvacet – a začaly se shlukovat po stranách; všem už bylo jasné, že je to součást představení – ale moment překvapení nás doběhl. Pak už bylo jasné, že patří k hercům – měly na sobě čtyřicet let staré šaty! Nebo to nebylo jasné? Vypadaly naprosto normálně, některé vypadaly velmi dobře a rozhodně jsem si nevšiml, že ty šaty jsou vlastně kostým… Takže ‘60 stále populární.

V opeře jsem nezaregistroval snad ani jediný rým, což mě taky překvapilo. Děj byl jednoduchý – Uli a Vanilka, kteří se rozvádějí a jednají o tom s právníkem, obdrží telegram (e-maily nebo smsky se tam naštěstí nedostaly), že Vanilčina teta zemřela a odkázala jejich dítěti milión. Jenže oni žádné dítě nemají a poměrně se nesnášejí, proto se ostatně rozvádějí. Jenže Vanilka je hříšná duše (no, Uli vlastně taky) a představa peněz jí stojí za chvíli vanového sexu s nepřítelem – ano, vana. Nějak se jim to ale nepodaří, protože tam vpadne pošťák, pak právník, pak teta, která není mrtvá… a tak. Jsou to takové ty milé „zmatky“ v představení, které neznáte a které vás (a děj) tlačí dopředu…

Procházka po Praze & zpět

Po divadle jsme šli na kafe někam do útrob domů kolem Lucerny čili do Pasáže Lucerna. Nikdy jsem tam nebyl, resp. jen procházel. V Kávovarně mají opravdu hodně druhů káv a třeba i půllitr horké čokolády, který některé zvládnou, i když je venku skoro třicet (stupňů). Prošli jsme se ještě po centru, kolem koně a tak. Jezdím častěji metrem než městskou dopravou v Opavě…

Zpátky v neděli EC, kde zas nefungovala klima a bylo neuvěřitelně narvané, fakt svinsky. Přístě si už opravdu musíme koupit místenky, málem nás vyhodili – dvakrát přišel někdo, že má místenku, všechno šlo mimo nás… ale nebaví mě to.

Víte, že existuje sleva SONE+, pomocí níž mohou dvě osoby nad patnáct let (a max. tři děti) cestovat v sobotu nebo neděli všemi vlaky druhé třídy? Stojí 450 korun, což je pro dva na cestu do Prahy luxusní cena  – jen lehce dražší než Eliška… Nic jim nedaruju.. za všecky ty roky, které jsem v těch křápech musel trávit… Pokud máte kindoše, tak vyrazte na výlet. Za tyhle peníze se dá dojet daleko a poměrně levně.