« Buďme na sebe trochu hrdí! Nebo ne? | Titulní strana | Není letuška jako letuška »

JCG - funky jak cyp

Máte rádi, když basová linka tancuje po místnosti, odráží se od země a naráží do stropu, kde ji zastřihávají hysterické tamburíny? Do toho nenápadně, ale důrazně a sebejistě šlape mašinérie v pozadí: rytmus. Najednou se vše zastaví, kombajn dojel na konec pole a je třeba se otočit a rozjet znovu. Vážení, to je pro mě funky.

Základem je, kromě rytmu, který usměrňují žvatlavé kytarové riffy, taky živelnost. To je jistě otázka schopností muzikantů, kteří se sešli. A tady se sešli profíci, kteří vás nenechají spočinout, prostě vás to nutí, abyste se hýbali aspoň podvědomě.

První track je perfektní entrée, z něhož pochopíte, jak se věci mají a jak se funk hraje. Šlapající strojek, který by naučil tancovat i mě. Druhý je pomalý na vydýchání, třetí je intersexxo ;-), aby vás nachystal na titulní Crazy funky. Co všechno se dá zahrát na trubky… Basová linka krásně zpívá, nějaká kočena patřičně procítěně tklí “sekse fankeji, krejze fankeji”. Ale jenom chvilku, pak si slovo berou tvrďáci - bicí, basa.

Další skladba: Attitude. Je to J.A.R. nebo Dan Bárta, nebo není? Vážení fajnšmekři, fakt není, jenom to ti naši hudebníci umí tak dobře zahrát. Tedy pokud bych vzal JCG jako prototyp dobrého funky. Prostě muzika viditelně nezná hranic a když je dobrá, tak je jedno, jestli česky, chrancouzsky nebo bulharsky.

Album je prostě boží, rád ho poslouchám v autě (ještě s dalšími, o kterým napíšu příště). Špatná zpráva pro vás. Jak jsem zjistil při psaní tohoto textu, skupina JCG (John Chris Group) se profiluje jako hardrocková až metalova banda drsňáků a svého frontmena Johna Chrise (ročník 1968) už teď považují za legendu. Nevím, jestli jsou to opravdu ti stejní boříci, kteří nahráli tohle saxyfunky album, ale odkazy z Jamenda k nim vedou. Ale myslím, že to jsou oni. Album Crazy funky ovšem zmizelo ze světa. Je to viditelně chyba v Matrixu nebo v Jamendu… Škoda. Takže zbývá jen Google… A zkuste to.