Jak lokalizovat linuxový software 1

Baví mě to – spousta programů pro Linux není dosud česky, nebo se objevují jejich nové verze a je tedy nutné nové části přeložit do češtiny (nebo jiného jazyka, ale to je samozřejmě principiálně stejné).

Už jsem o tom před časem lehce psal, ale teď bych chtěl napsat více konkrétních informací.

Co překládat

Je velmi důležité kontaktovat správce překladů, v případě malého programu přímo vývojáře. Téměř jsem se nesetkal s jinou reakcí než „Hurá, vítej!“ Vůbec nezáleží na tom, že vývojáři jsou z Nového Zélandu, Francie nebo Ukrajiny a třeba ani neví, kde je ČR. Chovají se přátelsky a pomoc vítají.

Samozřejmě je nutné se domluvit, ono by bylo divné, kdybyste chtěli překládat (originály jsou samozřejmě anglicky), a neuměli jste se domluvit s vývojářem.

Jak se domluvit?

Komunikuje se klasicky osobním mailem (velmi malé projekty), prostřednictvím mailové konference (větší a velké projekty). Další forma je IRC kanál, ale jeho použití už může být složitější, pokud nemáte zkušenosti – poslouží třeba program Konversation pro KDE nebo mnohé další.

Pokud se jedná o malý projekt, zřejmě nebude problém používat Jabber nebo jinou IM službu. Srandovní bývá, pokud je vývojář za velkou louží – když vy pracujete, on spí – a obráceně. Mám s tím zkušenosti (Nový Zéland), ale občas jsem holt byl dlouho do noci vzhůru a borec „na druhé straně“ vstával dřív (vzbudili ho psi, které musel jít venčit, a když už šel kolem PC, tak si všiml, že na IRC je nějaký exot, tak už s ním zůstal online… :-D)

Výsledkem by měla být jasná informace: jakou část mám překládat, odkud ji získám a kam ji mám posílat. Sluší se také shoda na termínu a především jeho dodržení z vaší strany.

Jak vypadají zdrojáky

Setkal jsem se se dvěma typy zdrojových souborů: ts a po. Formát ts (vlastně XML) se používá třeba pro Scribus a tuším že hlavně pro knihovny Qt.

Druhým, běžnějším, formátem je po – má dlouhou historii a používá jej knihovna gettext (běžná knihovna patřící do ‚základu‘ linuxových systémů). Formát je textový a obsahuje strukturu složenou ze dvou položek (vyjma hlavičky):

#. alsaconf
#: ../rpm-summary-main/placeholder.h:35
#, fuzzy
msgid "ALSA configuration tool"
msgstr "Nástroj pro nastavení ALSA"

• msgid je originál v angličtině
• msgstr je váš překlad

Komentáře se uvozují znakem # a jsou pomůckou pro překladatele. Informují o tom, kde se řetězec vyskytuje – člověk tak získá přehled o kontextu. Za znakem # je ještě operátor, tipuji, že tečka je pro název programu, kde se řetězec vyskytuje, dvojtečka pak konkrétní místo ve zdrojáku. Pokud je překlad nejistý, třeba automaticky vytvořený, má příznak fuzzy – za # následuje čárka.

Tohle potřebujete vědět, pokud použijete běžný textový editor; pokud použijete specializovaný program, jsou to instrukce pro něj a tyhle značky vidíte už v prostředí programu.

Jak získat zdrojáky

Obvykle se používá nějaký systém pro správu verzí – tedy kupř. subversion. Obvykle běží na serveru v internetu – občas vypadne, nebývá to výjimka… 😉 Měli byste tedy získat adresu, odkud lze stáhnout zdrojáky.

Pozor: svn mívá webové rozhraní, kde lze přímo prohlížet soubory a jejich historii, případně je srovnávat (diff) mezi sebou. Toto není zdroj pro překlad, pouze pomůcka. Soubory pro svn jsou např. ve skrytém adresáři, takže je v prohlížeči nevidíte, ale klient svn ano. Příklad pro stažení zdrojáku (vymyšlený):

svn checkout https://abc.server.com/svn/software/version/123

Pokud je vše správně nastaveno, vytvoří se v aktuálním adresáři software/version/123 a v něm bude soubor-prekladu.po

Jak s nimi pracovat?

Máte zdrojáky. Musíte znát ještě jednu důležitou věc – jestli na stejném souboru někdo nedělá, tato praxe je také běžná, ale opět je nutná dohoda – kam až kdo bude překládat (index záznamů). Soubory mívají obvykle – podle rozsahu programu – několik tisíc záznamů.

Jaký software?

Existuje toho víc, zmíním dva, které používám já. Pominu gTranslator, který jsem opustil, protože mám radši KDE.

Ale to až příště… 🙂 Líbilo? Díky za reakce…