« Jak lokalizovat linuxový software 1 | Titulní strana | Technická prohlídka proběhla ok »

-123 Min. v Opavě

Ivan mi řekl, že to musím vidět. Většinou mu věřím, bo on je sečtěly. Koupil jsem lístky na koncert do Café Evžen, Ivan dojel skoro pozdě, držel jsem mu poslední židli.

Minuty znám, před x lety jezdili kluci do Opy na Dobře vychlazenou hlínu (tři ročníky fesťáku v pivovaru) a tuším byli i na majálesu – roky 1999-2001, pokud se nepletu. Líbili se mi, hráli výborně, ale – pořád stejně. Prostě pak už to byla nuda.

Ale když o nich Ivan napsal a pak ještě doplnil další osobní pocity, nabyl jsem dojmu, že se něco změnilo. A skutečně. Zdeněk Bína (vnímám halt víc tu kytaru) hóóóóódně moc a dlouho cvičil, protože to, co předvádí s kytarou, se prostě musí vidět… Minulý týden hráli v Ostravě a záznam vysílal Český rozhlas: hodinu jsem prostě zíral a jenom poslouchal…

Minuty se posunuly do jazzova, ale vlastně… já nevím. První půlka koncertu byla perfektní ukázkou, co lze vytvořit za úžasné zvuky s pár nástroji – bicí (a jejich vychytávky), klasická basa, španělka. Zněla latina, ale nebyla to čistá latina. Slyšel jsem tzv. world music, jak se moderně říká.. Slyšel jsem šalmaje, bubínky, didgeridoo, cello, housle, řetěz… Slyšel jsem hodně zvuků, které chlapi loudili na své nástroje.

Předvedli nám hádku mezi kytarou a basou (ženská a chlap), zpěv velryb, egyptské horko a mongolskou step. Zuřivě se nástroje předháněly, aby si nabízely první místo v cíli a nakonec dlouho čekaly, než jej dosáhnou. Hrálo se tvrdě, ale i snově. rytmický kousek v podání bicí, basa a baskytara (!) rozhýbala už i poslední prázdné skleničky na baru.. Celá narvána kavárna dusala, teplota byla příjemně společná (nebylo k hnutí, ale nebylo příliš horko).

Když hrál Bína společně s basákem na jeho basu (basák basovou linku, Bína kytarové vyhrávky), řvali jsme… Skvělý vtip, skvělý nápad, precizní a bravurní provedení…

Druhá půlka už byla realističtější, rytmičtějsí a taková klasická. Ne že by to byla nuda, ale těch prožívaných okamžiků už tam nebylo tolik jako v první části.

Po koncertě jsem se přidal ke skupince, která Zdeňka zpovídala… Ptal jsem se, jestli zpívá anglicky, nebo je to jen fonetická nápodoba – říkal, že to jsou normální texty, ale moc mu nevěřím (nevadilo by mi, kdyby to byly jen zvuky, ono mu stejně moc rozumět nejde, což bude asi záměr). Pak ještě říkal spoustu věcí, že furt jezdí a že každý koncert prožívá a nesnáší stereotyp, tak proto prý se za uplynulé roky hudebně tak posunuli – částečně to byl záměr neupadnout do šedi.

No zkrátka, zážitků hodně, krásný zážitek to byl – což tam všichni taky říkali… Kluci, díky!

Pozn. Fotky jsou víceméně ilustrativní – mně ani nevadí, že na nich skoro nic není…