« Prázdniny ‘007 v obrazech | Titulní strana | Tata Bojs v Opavě »

Fin de cavale : Rozjetá mašina

Tak tohle album je teda koncentrovaná energie. Směs založená na provařených riffech, basových linkách, dechových aranžmá, typického rytmu, který to všechno tlačí vpřed.

Všechno už jste slyšeli stokrát - basa kráčí, jak se od ní čeká, občas seběhne dolů, občas skáče po schodech do kopce. Harmonika kvílí jak meluzína, trubky jsou uřvané, jak se na správnou show sluší.

Funkové celky slepuje ukecaný kytarový riff, který žvatlá furt a dokola svou monotónní básničku. Občas ho vyruší bridge nebo přechod, aby dostala prostor zase kytara nebo ságo.

Je to prostě dynamická radost z muziky, ve které najdete klasické old school pasáže (Tribute to the kings), stejně jako funk v moderním hávu (Time to funk), který se ale nestydí odvolávat na klasiku. Tohle bych chtěl zažít v klubu…