« | Titulní strana | »

Jak se píše úvaha

Úvaha je útvar, který lze zařadit jak do publicistického stylu, tak třeba do uměleckého – tam často mluvíme o eseji (esej může být ovšem i útvar stylu odborného). Krom toho je úvaha útvarem slohových a jiných školních prací.

Zaměřím se právě na tento školský výskyt – čili jak napsat úvahu ve školní slohové práci. První špatná a nesmyslná „definice“, kterou student vybalí, když se mluví o úvaze, je „jo, stačí, když tam budou samé otázky…“ Blbost.

Úvaha je od slovesa uvážit, myslí se tím myšlenka. Autor by měl uvážit svůj názor (rozmyslet si ho) a rozvést jej. Úvaha se píše proto, aby bylo vidět, že student umí argumentovat (úvaha v novinách má ovšem primárně jinou funkci). Proto se v ní používají konkrétní jazykové prostředky, které mají na čtenáře působit zcela účelným dojmem.

V úvaze lze oslovovat, rozkazovat, apelovat, ptát se, „přemýšlet nahlas“, hledat cesty, postupy, navrhovat je a také – se ptát. Hlavní roli zde ovšem hraje otázka řečnická.

To je otázka, na kterou se nečeká odpověď. Buď proto, že není důležitá nebo třeba proto, že oslovujeme člověka, který nemůže odpovědět. Lze také oslovit věc (=personifikace), skupinu lidí (ta pochopitelně odpovědět nemůže) nebo sebe sama. Nejhorší způsob ovšem je: „A tak se ptám sama sebe – můžeme nějak ovlivnit, aby děti v Africe neměly hlad?“

Jak se ptát „správně“? Nedělat to prvoplánově a okatě. Otázka nemá být samoúčelná, má být závěrem nějakého myšlenkového toku, má vést k další sérii myšlenek, případně má celý text uzavírat (=pointa [poenta]).

V textu by se měla používat slovesa s tázací, apelativní či prostěsdělnou funkcí: přemýšlím, domnívám se, upozorňuji, dozvídám se, přemýšlejte, uvažte, dokážete si představit, zkuste posoudit, domyslete apod. Sloveso být poslouží ve spojení se jménem: jsem zvědavý, můj názor je, jsem zklamaný, překvapený, je pravda, je fakt apod.

Celý text vyjadřuje postoj, stanovisko, vyzývá čtenáře k zamyšlení, k reakci – ta může být kladná, nebo záporná; na tom nesejde. Úvaha má vyvolat dojem, je vhodné používat expresivní prostředky – pomocí popisného postupu lze vyvolat ve čtenáři zcela jasný dojem. Na místě jsou slova citově zabarvená, velmi spoře lze užít i „silnějšího“ výrazu. Zakázán není ani sugestivní přístup (podsouvání) – čtenáře můžeme ovlivnit různými metodami – to je cíl. Úvaha má burcovat, donutit k zamyšlení: „Milý čtenáři, necítíš se nepatřičně, když si tak hovíš u televize, zatímco děti v Africe hladoví?!“ Autor, ale hlavně čtenář, ví, že se nepatřičně cítít nemusí, situaci dětí v Africe nijak výrazně ovlivnit nemůže – ale pocit, že jej někdo obviňuje z cynismu, v něm vyvolá negativní pocit a zcela jasnou reakci.

A to je (také) cílem úvahy.

Velice si cením vašeho zájmu a pochval, které mi vyjadřujete. Jsem rád, že článek pomohl (zřejmě) mnoha lidem – proto jsem ho napsal. Mějte prosím ale pochopení: nemůžu číst vaše úvahy a také to už nebudu dělat. Je to z prostého důvodu – nemám na to čas. Vše, co jsem chtěl říct, je v tomto článku. Proto na žádosti o přečtení a posouzení vašeho textu nebudu odpovídat. Díky za pochopení, ptejte se v této diskuzi.

Doplnění

Aktualizace 6. dubna 2010. Zájem neustává, díky všem. Ještě než odejdete, chci vás upozornit, že o češtině píšu stále a v archivu mám například tyto články:

O příspěvku

Momentálně čtete příspěvek Jak se píše úvaha na blogu Elektronický Ott.

Vydáno:
25. 05. 2006 / 22:26
Rubrika:
Čeština, Školství
Tagy:
,

RSS kanály webu

RSS příspěvků RSS komentářů

Související příspěvky



Podporuji Žluté vlaky