Právě jsem na dvojce zhlédl film Amen. Mám z něho takový pocit, jaký jsem z filmu dlouho neměl. Podobně expresivní mi připadal Der Untergang, i když Amen vlastně vůbec expresivní není. Pracuje s náznakem. Děsivým náznakem. V souvislosti s nedávnou návštěvou Osvětimi mě tak jímá téma, které otřásalo celým dvacátým stoletím. Pořád mě to děsí, dojímá, je mi z toho blbě, zvedá se mi žaludek a pořád se divím. Jako dítě mě napadají myšlenky, proč to ti lidi dělají? Pořád to nechápu. Bojím se, co čeká nás ve století jedenadvacátém…